NENOSTE TY BÉRFŮTY

NENOSTE TY BÉRFŮTY
NENOSTE TY BÉRFŮTY
NENOSTE TY BÉRFŮTY
…… NEBO SE Z TOHO ZBLÁZNÍTE
Aneb nevážné čtení o tom, co se vám vážně může stát, když začnete nosit barefoot.

Nikdy jsem neměla nohu Popelky. Zkrátka jsem se přes jedny prázdniny na základce vytáhla na mých současných 163 cm a moje noha narostla do velikosti 41. Všichni mi předpovídali modelkovskou výšku (ano, tatínek měří 197 cm) a moje nohy omlouvali tvrzením, že když budu vysoká, budu potřebovat stabilní základnu. Co však čert a genetika nechtěli, už jsem dál neporostla. Zůstalo mi 163cm i nohy ve velikosti nejmenších ploutví.


Záhy jsem objevila kouzlo bot na podpatku a strávila na nich celou střední školu. To, že se mi tak trochu zkroutily prsty a palec na pravé noze začal uhýbat k ostatním, jsem nějak neřešila. Vždyť to přece má babička, tak to mám vlastně včetně alergie a krátkozrakosti po ní. Také do prvního ročníku vysoké školy obor biofyzika a fyzikální chemie jsem „naklusala“ na podpatcích. Problém nastal, když jsem těsně před ukončením neudělala zkoušku z atomové a jaderné fyziky a při představě roku za kasou v Kauflandu jsem udělala přijímačky na fyzioterapii.


A objevil se problém. Zatímco na biofyzice jsem asi desetiminutovou cestu mezi školou a domovem a případné cupitání v laboratoři zvládala s přehledem i na sedmi až deseticentimetrových podpatcích, na fyzioterapii jsem na nich těžce nedávala poklus mezi fakultkou, Mariánkama, Zábřehem a Fifejdama (části Ostravy, modří vědí 😂). Brzy jsem je tedy vyměnila za kecky a pohodlnější boty. A co čert opět nechtěl, můj hallux valgus na pravé nože se záhadně zmenšil.

O několik let později jsem objevila barefoot boty. Ne, že bych byla tak uvědomělá nebo se chtěla spojit Matkou Zemí, prostě a jednoduše to byly první boty, ve kterých jsem se cítila komfortně. A po několika letech nošení jsem například zjistila, že:

  • mi není zima na nohy. Já dříve věčně zimomřivá chodím bez ponožek od doby, co sleze sníh, do doby prvních mrazíků. Jasně že musím mnohdy čelit dotazům typu: „A to ti jako FAKT není zima?“ Nebo „Nastydneš, budeš mít zánět močáku.“ atd. Je to k zbláznění, ale dá se na to zvyknout.
  • moje nohy, z(de)formované nošením běžných bot, opět připomínají malé ploutve. Jsou opět široké a všechny prsty směřují dopředu, kromě malíčku na levé, který jsem si jako dítě zlomila. Je fakt, že když své nohy někde ukážu, většina lidí se zhrozí, že je mám placaté (ano, mám, vzhledem k mé konstituční hypotonii a hypermobilitě se není čemu divit), někteří mě posílají pro vložky (nechápu, proč) a někteří dokonce na operaci (nevím, čeho a neví to ani oni, když se jich zeptám, ale prý takhle nohy nevypadají. No, vypadají 😜) Je to k zbláznění, ale dá se na to zvyknout.
  • umím zase pohybovat všemi prsty a nechystá mě do nich křeč. Je pravda, že největší úspěch tato dovednost sklízí u dětí na konzultacích. Rodiče a dospělí klienti mě mají za prapodivného tvora, který nejenže má ploutve, ale umí s nimi i hýbat. Někteří se ptají, kde mám plovací blány. Je to k zbláznění, ale dá se na to zvyknout.
  • už si prostě nikdy neobuju některé své staré boty, ledaže bych se chtěla dobrovolně mučit. Je to bolest a utrpení, které jsem zažila minulý víkend, když jsem si po jedné túře na horách musela přiznat, že moje stávající boty už patří do koše, protože chůze na hladké podrážce na skalách už není bezpečná. Druhý den jsem si tedy obula své pohorky z doby před BF. Jsem si zcela jistá, že mi tehdy byly dobré a určitě mě netlačily 😊 nebo jsem si to aspoň myslela. Nyní však bylo vše jinak, postupně jsem cítila, jak mě nohy bolí čím dál víc a závěrečnou cestu po asfaltu k autu jsem doslova protrpěla. Bylo to k zbláznění a určitě se na to zvyknout nedá. A já ani nechci.

Jdu si tedy spočítat, kolik mi sleze nehtů a jdu hledat boty na nohu 27x11cm vhodné na hory. Kdyby měl někdo tip, sem s ním.